Životní cyklus hliníku
3. 11. 2022 Výrobky
Hliník prochází procesem od těžby bauxitu přes výrobu a použití ve výrobcích až po recyklaci, přičemž jeho vysoká recyklovatelnost a minimální dopad na životní prostředí zdůrazňují jeho význam pro udržitelnost. Jeho vlastnosti, jako jsou lehkost, pevnost a odolnost proti korozi, činí hliník ideálním materiálem pro řadu aplikací, přispívajíc k efektivnímu snižování spotřeby energie a emisí CO2 při jeho recyklaci.
Místo vzniku
Hliník se v přírodě v čisté formě neobjevuje. Jeho sloučeniny však tvoří přibližně 8% zemského povrchu. Největší koncentrace oxidu hlinitého, ze kterého se extrakcí získává čistý hliník, se nachází v bauxitu (ruda). Z oxidu hlinitého se pomocí elektrolytické lázně získává čistý hliník – z 1,9 kg oxidu hlinitého se získá 1,0 kg čistého hliníku.
Kde se ruda těží?
První těžba byla zahájena ve Francii a od té doby bylo po celém světě objeveno mnoho dalších nalezišť. Mezi největší světové producenty bauxitu patří Čína, Austrálie, Brazílie, dále Guinea, Indie, Jamajka, Rusko, Kazachstán atd. V jižní Evropě leží menší bauxitové doly. Téměř třetina světové produkce bauxitu pochází z Austrálie, kde se nacházejí také největší doly na hliník.
Výroba hliníku
Primární výroba hliníku představuje pro životní prostředí velkou zátěž. Podobně jako např. výroba železa je velmi energeticky a materiálově náročná. Namísto spalování koksu se ovšem používá elektřina. Při jeho výrobě se spotřebuje velké množství energie (na 1 kg asi 20 kWh), vody a základní suroviny – bauxitu (na 1 kg hliníku je potřeba asi 4 kg bauxitu). Zároveň se vyprodukuje velké množství toxického odpadu (na 1 tunu Al kolem 0,5 tuny odpadu). Tím je toxický kal obsahující jíl z bauxitu a látky použité při výrobě jako jsou sloučeniny fluoru (F), chromu (Cr), arsen (As), rtuť (Hg) a hydroxid sodný (NaOH), které jsou vysoce nebezpečné jak pro životní prostředí, tak pro lidské zdraví. Tento kal se ukládá na tzv. odkaliště. Jeho únik do okolního prostředí způsobil obří ekologickou katastrofu v Maďarsku v říjnu 2010.
Předcházet podobným haváriím by se dalo omezováním výroby důslednou recyklací, kterou se navíc významně šetří energie a primární suroviny (úspory činí až 95 %). V ČR se nacházejí dva velké závody na výrobu hliníku, oba jsou součástí průmyslové zóny patřící do katastru obce Havraň u Mostu.
Recyklace, aneb přechod na cyklickou ekonomiku
Výraz ,,oběhové hospodářství“ nebo ,,cyklická ekonomika“ se váže k potřebě účinného a udržitelného využívání zdrojů, neboť ty přírodní jsou stále vzácnější a svět jich má nedostatek. Hliník má životní cyklus jako málokterý materiál. Náš posun k cyklické ekonomice klade důraz na recyklaci Al. Ruda se vytěží a přetvoří na hliník. Kov se přetransformuje na výrobky. A když životnost výrobku končí, zrecykluje se a znovu se použije v dalším výrobku. Al je jako energetická banka. Na přetvoření hliníku pro jeho nové použití je potřeba jen 5% energie, která je potřeba na výrobu primárního hliníku, přičemž nedochází ke snížení kvality kovu. To má smysl z environmentálního i finančního hlediska. Vzhledem k tomu, že naše hliníkové výrobky v oblasti stavebnictví jsou 100% recyklovatelné a výrazně snižují produkci oxidu uhličitého, jedná se o kov budoucnosti. Nejen tedy proto, že je architektonicky velice zajímavý, ale i proto, že jsme velkými zastánci ochrany životního prostředí.
Z hliníku se dnes běžně vyrábějí okna, dveře, slunolamy, přístřešky, pergoly, fasády, parapety, květináče, nábytek, obrazy…